Výlet
 
Domů
Zajímavosti

 

  

Jak jsme byli na výletě a stavili se na jídlo.

Tento příběh sice nemá moc společného s cykloturistikou, ale je trošku varováním před podobnými zařízeními které můžete  při svých výletech  navštívit.

Měli jsme s rodinou zajištěný víkendový pobyt v penzionu Pekařov v Jeseníkách.Vyrazili jsme v pátek odpoledne. Chtěl jsem si sebou vzít kolo, ale okolnosti tomu chtěly jinak. Všechno změnila moje čtvrteční zvýšená teplota a kolo zůstalo doma. Cesta proběhla v pohodě, po příjezdu jsme se ubytovali a já jsem celý večer prospal v horečkách a doufal že se do dalšího dne dám aspoň trochu dokupy. Našel se i jeden jedinec který sem z Ostravy dojel na kole. Nějaký Radůz Klika. V sobotu ráno mi bylo trochu líp a tak jsme vyrazili do Velkých Losin na prohlídku místní ruční papírny. Pak následovala procházka po Losinách a nejnutnější nákup.

Nastal čas oběda. Na večeři nás měla čekat kachna ze zelím a potom ještě grilování a tak jsme se rozhodli že zajdeme pouze někde na polévku. Vhodnou restauraci jsme nenašli. Sedli jsme tedy do auta a vyrazili směrem na Rapotín v domnění že po cestě narazíme na slušnou restauraci. A je to tu. Hned u cesty v Rapotíně restaurace s cedulí "teplá jídla po celý den". Vešli jsme dovnitř. Bylo tu sice nakouřeno, ale vzadu byla nekuřácká jídelna a tak jsme usedli. Hned se objevil příjemný, usměvavý číšník a podal nám jídelní lístek. Bohužel jenom jeden s omluvou že jich mají málo i když vedle bylo spoustu prázdných stolů. Pak nám sdělil že není svíčková a polévka je pouze kmínová nebo slepičí s nudlemi a zeptal se co si dáme na pití. Já jsem se nemohl rozhodnout a tak si Radka objednala colu light a děckům 2x ovocný čaj. Číšník byl hned zpět. Položil před Radku objednaný nápoj s omluvou že zapomněl co chtěly děcka. A tak jsem objednal znovu 2x ovocný čaj a pro sebe džus z černého rybízu. Pak jsem objednal 2x slepičí polévku s nudlemi pro mě a Radku, pro Marka hranolky s tatarkou. Verča prohlásila že nic nechce.

V tu chvíli jsme ještě netušili, jak dobře udělala. Já s Radkou jsme ještě neodolali nabídce 2ks bramboráčků a objednali si je 2x. Číšník nás ujistil, že nejde o bramboráčky ale dva velké bramboráky z kterých se určitě dobře najíme. A už se to nese. Na pití pro mě džus z černého rybízu a děckům pouze voda, citron a cukr na čaj asi zapomněl. Po připomenutí donesl dva sáčky čaje. Trochu nás překvapilo,že klasickému černému čaji říkají ovocný ale budiž necháme to tak, děcka to vypijou. Divné ale bylo,že polévku přesto že napsal dvě donesl jenom jednu a že slepičí s nudlemi neobsahuje nudle. Radka už se radši neupomínala a doufala že tu druhou nedonese. Já jsem se obětoval a tuto podivnou tekutinu snědl. To je rychlost, dojídám údajnou polévku a už jsou tu placky. Kupodivu pro oba. Trochu více mastné, opravdu velké, z jedné strany skoro připálené, z druhé skoro syrové a těsto mělo záhadně černou barvu.

Radka se obětuje a první ochutnává, pak to rychle vyplivuje a prohlásí že to nejí. Asi je moc vybíravá. Když to mám zaplatit tak to přece sním. Bohužel se to nedá je to moc kyselé i na mě. "Kdoví jestli ještě žije kuchař který to těsto dělal. Na to se radši neptám, ale přesto jsem si číšníka zavolal a s omluvou že se to nedá jíst to vracím. Ten to vzal zpátky se slovy "že to tu je normální a že běžně tu bývají i zkažené polévky". Pak se zeptal jestli si nedáme něco jiného. Sám si odpověděl že asi ne na což jsme mu přikývli, škrtnul to z lístku a šel obsluhovat další zákazníky "oběti" kteří mezitím přišli. V tom se ozval Marek že má objednané hranolky. Volám znovu číšníka. Ten prohlásil, že je už donese a údajně by neměly být zkažené. Kupodivu byly jedlé a Marek si je pochvaloval. Mezi tím Marek pomalu dojídá a tak chceme platit.

Bohužel číšník nemá čas, protože přichází k vedlejšímu stolu s jídelním lístkem. Prý si musí objednat znovu, protože v kuchyni tu jejich objednávku omylem vyhodili. Chudáci, přišli těsně po nás. Při placení upozorňuji že zaplatím pouze jednu polévku, přestože byly objednané dvě ale bohužel "bohudík" donesl jenom jednu. "Samozřejmě, omlouvám se, tady v kuchyni je to tu Jedličkův ústav" prohlásil číšník. Přesto jsem mu nechal 4kč dýška a se smíšenými pocity jsme odešli. Nevím jestli to mám brát jako srandu nebo tragédii. Chvílemi jsem si připadal jako ve skryté kameře, ale ono to bylo doopravdy.

Zbytek dne už probíhal v pohodě. Bohužel večer dostala horečku Radka a tak jsme v neděli místo plánované exkurze přečerpávací nádrže v Loučné pod Desnou jeli hned ráno domů.

Tento příběh je napsaný podle skutečné události, ani osoby a názvy nejsou vymyšleny.

Externí dopisovatel Ivoš

Domů | Kolo