Dnes jsme si popojeli autem do městysu Benešov nad Černou, který bývá také někdy nazýván bránou do Novohradských Hor. Parkujeme na náměstí a po minulých dvou dnech kdy počasí nebylo příliš příznivé plni očekávání jak to vyjde dnes s počasím šlapeme do pedálů.

Chystáme se přímo do nitra Novohradských Hor k Žofínskému pralesu a až k jižnímu okraji k polozapomenuté vesničce Pohoří na Šumavě.

Sotva mineme rozcestník Věrtele, začínáme zaznamenávat v okolí lesní cesty houby. Po malé chvíli již někteří jedinci nevydrží, seskočí z kola a jdou si pro úlovky. No ale v té chvíli nalézají další a další exempláře a to spustí řetězovou reakci.

Za moment již není na kole nikdo a všichni procházejí les a ozývají se výkřiky: " A tady je další" apod. Faktem je že některé kousky jsou ukázkové a ani není třeba moc hledat, ale sbírat. Níže je ukázka pár krasavců.

Nyní nastává problém "Kam s nimi ?" Maskujeme je tedy v lese, místo si pečlivě a nenápadně označujeme s tím, že po ukončení trasy si pro ně přijedeme autem.

Pomalu ale jistě nabíráme výškové metry až se dostaneme do krásných bikových partií pod vrcholem Kuní Hora. Opravdu je to tady skvostné. Terén je tady náročnější, víkendoví cyklisté na elektrokolech tady určitě nezavítají a tak si užíváme i trochu toho blátíčka.

A někdo si toho blátíčka užije dokonce tak, že neodolá a zaboří se do něj celou nohou - že miláčku ... :-)

Za Hojnou Vodou projíždíme Staré Hutě a v tom okamžiku na nás dopadají dnešní první kapky deště. Stává se tradicí, že v okamžiku návštěvy místa které má v názvu Hutě začne pršet. A to nás těch Hutí dnes čeká ještě několik !

Naštěstí nacházíme krytou odpočívku a tak svačíme v suchu a čekáme. Ještě padají malé kapky a my pokračujeme přes obec Černé Údolí a stoupáme po Žofínské silnici. No a hned vedle cesty je opět jeden kapitální kousek. Cyklosběr hub pokračuje.

A jak jsme dnešní trasu jeli ? Níže po kliknutí je možné celou trasu vidět na přehledné mapě a po kliknutí na odkaz pod mapou i s dalšími podrobnostmi.

Podrobné informace o trase "Do Novohradských Hor" na "Cykloserveru".

Před lesovnou Žofín zabočíme vlevo a stoupáme kolem říčky Černá nahoru k největší plavební klauze Zlatá Ktiš v oblasti Novohradských hor. Klauzy sloužily k zadržování vody, která se poté pouštěla do koryt toků pro vylepšení stavu vody a možnosti plavení dřeva. Pozor ale na správnou odbočku ke hrázi. My jsme ji přejeli a poté jsme byli nuceni přenášet kola tokem říčky Černé tak jak je vidět na fotografii.

Objíždíme Zlatou Ktiš, ještě chvíli stoupáme a pak po vrstevnici přijíždíme k Žofínskému pralesu. Je to nejstarší rezervace v České republice, kterou založil již v roce 1838 hrabě Jiří František August Buquoy. Rozloha rezervace je 102ha. Rezervace je oplocena a nepřístupná.

Honza si tedy alespoň na památku trhá list buku, který přesahuje za plot a klesáme k lesovně Žofín. Ta stojí na místě bývalého zámečku který nepřežil pohnutou historii pohraničí. Je to velice citlivě zvolená stavba do tohoto prostředí a moc hezká. No a o interiéru ani nemluvě. Super. Škoda že nemám žádné foto.

Přemisťujeme se kolem Huťského rybníku přes několik dalších Hutí (neprší !) a poté sjezdem k bývalé Stříbrné huti. Tady je odpočívka s informační tabulí a my můžeme jen zírat a přemýšlet při pohledu dokola na divokou přírodu a poletujícího krkavce, jaké skvosty se tady vyráběli a jak daleko v té době do světa šly. Atmosféru umocňují válející se chuchvalce mlhy a celkové přítmí.

A protože jsme na Stříbrné Hutě sjížděli, opět budeme stoupat. Ale stoupání je to příjemné, spojené s plněním batohu houbami které sbíráme metodou cyklosběru. Jedeme na kole a pokud někdo uvidí více než jeden kus houby zastavujeme a bereme. Kvůli jednomu kusu NEZASTAVUJEME !

Nyní se podívejme na výškový profil dnešní trasy.

Obrázek profilu trasy se po kliknutí zvětší.

Přejíždíme tok teď ještě potoku Lužnice který je označen značkou a nad ním značka kulatá je tak trochu prostřílená ...

No a na konci dalšího stoupání jsme v obci Pohoří na Šumavě. Prosím všimni si že jsme v Novohradských Horách, na Šumavu je to odtud několik desítek kilometrů a obec má název vyjadřující její polohu na Šumavě. Nechápu.

To někdo musel mít těžký večer, ráno přišel do úřadu a zjistil že musí pojmenovat z německého Buchers nějak česky obec, kouknul na mapu, velkým kousek vedle bylo napsáno Šumava a tak tam napsal Pohoří na Šumavě. :-)

Mraky se ještě více stlačily k zemi a celkem nám není jasné, jak je možné že ještě neprší. Příroda je tady ale nádherná.

Dominantou obce je polopostavený - polozbořený kostel. Obec několikrát vysídlená se jen těžce dostává na nohy. A to že se tady něco děje je podle mě zásluhou potomků bývalých německy mluvících obyvatel. Nové domy mají typicky germánský styl a kostel opravuje rakouský vlastenecký spolek !

Veškeré informační materiály o historii obce a o průběhu opravy kostela jsou pouze v němčině. To o něčem svědčí.

V obci je jen pár domů, z toho je ale jeden obrovský a luxusní s bazénem a výhledem na krásnou Novohradskou krajinu a některé jak jsem psal výše v typickém slohu.

Dešťová situace začíná být kritická a tak se spouštíme na velice dlouhý sjezd. Tady je nejlépe vidět jak daleko od ostatních obci jsme byli. Jedeme kolem Pohořského potoka s vodou černou jako inkoust. Na moment zastavujeme v Leopoldově přečíst si informační tabuli a potom zase rychle do pedálů.

Zásadním zádrhelem který jsme nečekali je obec Lužnice. Je tady celkem prudké a dlouhé stoupání a právě tady na nás opět dopadají kapky deště. Naštěstí celou dobu až k autu do Benešova nad Černou je déšť snesitelný a tak rychle kola na auto a schovat se.

Na střechu auta právě začaly bubnovat kapky opravdového deště...