Tak jako již předcházejících 36 roků, i letos poslední sobotu v měsíci květnu probíhala akce Valcířská padesátka. Lehkým výpočtem, odmocněním a derivací zjistíte, že letos to byl tedy 37. ročník této akce.

Akce má v názvu "padesátka" ale lze samozřejmě volit z několika druhů tras. Od 10km a 20km, přes 30km trasu až po 50 km trasu pro pěší turisty a speciální trasy 40 km nebo 50 km pro cyklisty chtějící zdolat trasy na horském kole. Všechny trasy jsou vedeny v přírodě Beskyd a nejdelší z nich zdolávají i nejvyšší vrchol Beskyd - Lysou Horu.

My jsme si vybrali 40km trasu na kole. Výjezd na Lysou si přece jen necháme ještě na příště. Dny předcházející této akci byly ve znamení záplav, potop a neutuchajících dešťů. Sobotní ráno vypadalo tak jako mnoho předchozích dnů a tak při příjezdu k Frýdlantu nad Ostravicí padají na naše čelní sklo od auta první kapky deště. Na štěstí je to jednom strašení a přesto že se mraky plazí skoro po zemi, nepadá.

Parkujeme u silnice vedoucí dále na Ostravici, nasedáme na kola a vyjíždíme první krátké ale prudké stoupání k rekreačnímu středisku Ondrášek kde je zázemí účastníků a kde je start i cíl všech tras.

Nastupujeme na prezentaci, platíme symbolické startovné a můžeme si vybrat ze tří upomínkových předmětů pro každého. Je to modré tričko s logem Valcířské padesátky, šátek také v tomto stylu a potom pružný samo omotávající reflexní pásek, také s logem akce. Následuje pár nezbytných rozhovorů s přáteli a už můžeme vyrazit na trasu.

Hned první metry vedou po louce a kola se nám okamžitě boří do naprosto měkkého bahna. Půda je absolutně rozmočená. Po pár kilometrech nastupujeme na první stoupání směrem Smrček. Na vrcholu za nejprudším stoupáním oddychujeme a po odpočinku za chvíli jsme již u prvního kontrolního stanoviště a tím je restaurace Smrček. Dáváme si razítko do itineráře, nakupujeme nějaké občerstvení a v klidu a za stále lepšího počasí si v klidu na lavičkách u restaurace relaxujeme.

Jedeme dále. Začínáme klesat. U hotelu Válcovny zastavujeme u další kontroly a potom už fičíme dolůůůůůůůůů až do Ostravice. Vyjíždíme z obce směrem na Staré Hamry a poté odbočujeme doleva na cestu vedoucí ke hrázi přehrady Šance. Těsně před přehradou zastavujeme na další kontrole a připravujeme se těžší část trasy.

Projíždíme kolem přehrady a přijíždíme ke sloupu který označuje dolní část Masarykova údolí. A tady uděláme malou chybu. Místo abychom jeli doleva směrem k Ústí Poledňany, vydáváme se doprava. Výsledný efekt je ten, že tuto část trasy jedeme v protisměru. Přicházíme na to až dále u Jamníku, kde se náhle objevují šipky označující trasu Valcířské padesátky ve směru proti nám.

Nicméně když ve finále nad naším omylem přemýšlíme, zjišťujeme, že jsme si největší stoupání odbyli po pěkné asfaltové cestě a sjezdy z vrcholu Gruně jsme si zase užili v pěkném terénku. :-).

Jsme tedy na Jamníku a začíná nejtěžší stoupání dnešního dne. Utěšuje nás pomyšlení, že se jedná o prakticky poslední stoupání dnešní den vůbec a tak se do něj s chutí pouštíme. Huuu, no kopčisko je to nevídané, ale jsme nahoře a hrrrrr, honem na další kontrolní stanoviště. Je to hotel Charbulák. Dáváme si další razítko a na místě se zdržíme delší dobu. Sluníčko začíná hřát, dáváme si tedy venku polévku, kofoly a relaxujeme. Je tady nádherně, dle mého soudu je hřeben Gruně nejmalebnějším místem Beskyd.

Fičíme po hřebeni Gruně na rozcestí Kozlena a odtud krááááásně padáááááááme zase až k přehradě Šance k onomu sloupu Masarykova údolí. Sjezd je to parádní a užíváme si technického sjezdu. Klasická beskydská mňamka. Dále po stejné trase jako po cestě tam dokončujeme smyčku trasy a kolem hráze Šance jedeme až do obce Ostravice k restauraci U Řeky, kde je poslední kontrolní bod. Opět si sedáme, dáme si kávičku, něco sladkostí ze zásob. No a teď nás již čeká poklidný dojezd do cíle kolem řeky Ostravice. Samozřejmě se nezapomeneme stavit u zvláštního útvaru - peřeje řeky Ostravice.

Jo, tak rychle nedojedeme. Honza asi kilometr před cílem má defekt, který opravujeme a při finálním foukání se nám utrhne ventilek. Takže si to dáme znovu. Ale nevadí ... :-).

A jsme v cíli. Opět na prezentaci se odprezentovat, naši dva mladší účastníci akce ještě dostávají tašku se sladkostmi a drobnými hračkami a všichni fasujeme lístečky na vyzvednutí buřta či párku a k tomu pití.

Závěrečné posezení za velice příjemného počasí a slunce je opravdovou tečkou za povedenou akcí.