Přes tropické teploty a hrozbu náhlých bouřek jsme si na dnešní den naplánovali pěknou porcičku kilometrů ve velice kopcovitém prostředí Jeseníků. Z Města Albrechtice jsme se vydali po silnici 453 po které taktéž vede cyklostezka 55. Na konci obce Hynčice hned zastavujeme u domku s nápisem Eldorádo. Na zahradě domku je zcela unikátní výstava naivních soch. Vedle perníkové chaloupky tady stojí Tyranosoaurus Rex, jelen v říji, opice a spousta dalších soch pomíchaných bez tématu a zcela specificky vymodelovaných.

Tady jsme se zastavovali již loni, ale dnes je s námi Honza a tak nemůžeme projet jen tak a ochudit jej o takovou zajímavost. Na závěr prohlídky se Honza vyfotil se synem zakladatele zahrady. Celou sadu fotografií je možno vidět na odkazu dole na stránce nebo zde. Popis trasy z loňska spolu s fotkami najdete tady.

V Heřmanovicích za kostelem odbočujeme na cyklostezku vedoucí k poutnímu místu Panna Maria Pomocná. Toto místo je taktéž popsáno včetně fotografií v článku z loňského roku a můžete si jej najít tady. Na samotném poutním místě se občerstvujeme a poté po cyklostezce 6072 prudce klesáme do Zlatých Hor. Po turistických trasách modré a červené z rozcestí Bohema projíždíme na cyklostezku 6071 vedoucí po silnici 454 NAHORU na Dolní Údolí. Zajímavé, že ??

Stoupáme teď již prudce na Rejvíz. Na odpočivadle U Hříbku dělám dokumentační foto a všímám si že se z čistého nebe začíná nad námi dělat oblačnost a mraky tmavnou. Ano, připravuje se a dělá se bouřka v přímém přenosu.

K Rejvízu zůstává dojet jen jedna serpentina a začínají padat obrovské kapky. Míříme si to hned k první restauraci na kraji Rejvízu, je to Chata Svoboda a sotva se schováme pod přístřešek, otevře se nebe. Někdo to lije z kýble, ale nám to už nevadí, sedíme uvnitř a dáváme si oběd.

Po obědě jedeme na prohlídku Rejvízu. Celá obec se vlastně rozkládá jen podél cesty s centrem u Penzionu Rejvíz, kde jsou také parkoviště a směrové rozcestníky a východiště k Velkému Mechovému Jezírku. V obci jsou většinou stylové domy a celé místo svým stylem působí opravdu jako turistické východiště. Vedle kostela je otevřeno také Muzeum tkalcovství.

Projedeme přes Starý Rejvíz a na rozcestí Most přes Černou Opavu se vydáváme po cyklo 6074 na Ruský hřbitov. Celé místo je velice zanedbané a zarostlé trávou. Vedle hřbitova je informační tabule. Popisuje zde že tady byli internován i v letech 1941 a 1942 ruští zajatci a další podrobnosti. Přesné informace si můžete přečíst tady na této fotografii.

Z dalšího rozcestí Opavská chata jedeme prudce nahoru na nejvyšší bod dnešní trasy Kristovo loučení. Teplota je příjemných 23 stupňů, vzduch je čerstvý a tak snadno kopec vyšlápneme a jsme na místě. Zapisujeme se do vrcholové knihy, která je na rozcestí v plechové schránce, pořizujeme vrcholová :-) fota a konečně začínáme zaslouženě klesat dolů.

Ale vypadá to že jen na chvíli. Ještě musíme překonat z rozcestí Pod Orlíkem - potok hřeben po rozbité kamenité cestě a přijet na rozcestí Pásmo Orlíka. No, ale odsud si to již fičíme 6,5 km z kopce na Bílý Potok. Poté rychle projíždíme Vrbnem pod Pradědem a bokem po cyklostezce 6070 do Karlovic. Ještě než vystoupáme do České Vsi, je pro nás velkým problémem teplota, které jsme na vrcholcích Jeseníků odvykli. Je 34 stupňů a je zvláštní, že za obcí Jelení znamená každé zastavení a přestávka útok ovádů a tak raději pokračujeme rychle dále.

Závěrečný sjezd z České Vsi do Města Albrechtice nás provází déšť, ale je to příjemná velice teplá sprcha.