Opět jsme se vydali do kraje, který zcela neprávem stojí mimo pozornost turistů a cykloturistů zejména. Tento dojem potvrzuje i to, že jsme vlastně za celý den nepotkali ani jednoho cestovatele na kole. Protože jsme byli v této oblasti i loni - čtěte tady - a vlastně částečně i minulý týden - čtěte tady - , budu se v dnešním popisu zaměřovat zejména na zajímavosti a postřehy nové, nepopisované v minulých článcích.

V prvé řadě je velice zajímavým hned stoupání na Velký a Malý Valštejn. Projíždíme malebným údolím lemovaným zbytky domů, které zbyly z dřívější bohaté zástavby a dnes sloužící dozajista jen rekreačním účelům. Stoupání je to prudké a po průjezdu Malým Valštejnem sestávajícím ze dvou staveb a vyrabované a rozbořené kapličky dojíždíme na nejvyšší místo dnešní trasy - Kraví horu.

Dále pokračujeme po zelené značce šupem z kopce a hned v lese míjíme zbytky bývalé vesnice Kraví hora, německy Kuhberg a dále prudce klesáme. Po levé straně kousek před dalším rozcestím je cedule označující významný strom. Je to smrk a je prozatím 47 metrů vysoký. Jsme na rozcestí Svinný potok - hájenka. Po dlouhá staletí až do roku 2008 tady stála hájenka, dnes je tady jen hospodářská budova a informační tabule.

Po modré značce se velice rychle přesouváme na Svinný potok rozcestí a do Jindřichova přijíždíme po nádherné nové cyklostezce. Dále odkazuji na mapu trasy a přesuneme se do Osoblahy.

Osoblaha nás vítá svým centrem s protiletadlovým kanónem a panelákovou zástavbou šedivého typu. Je vidět, že obec byla prakticky ve 2.světové válce zničena palbou a dostavěna. Jakékoliv historické budovy chybí. Dále se náměstí trošku mění, nicméně jediný významný objekt je kašna. Zajíždíme na židovský hřbitov a poté si sedáme na náměstí snad do jediné restaurace kde vaří a obědváme.

Sledujeme ale pozorně čas, protože ve 12.35 hodin chceme stihnou na místním nádraží příjezd úzkokolejného parního vlaku. To se nám daří a tak můžeme na vlastní oči vidět asi největší atrakci tohoto kraje. Úzkokolejka je zajímavá z mnoha důvodů a zájemce o tyto informace raději odkazuji na internetové stránky www.osoblazsko.com. Dalším zajímavým místem které nás na cestě čeká je osada Grundek, kde žijí v trvalém pobytu obyvatelé pouze jediného domu, jak jsme se shodou náhod právě od nich dozvěděli a také zajímavá byla projížďka obcí Amalín, kterou tvoří jedna cesta a domy pouze po levé a pravé straně od ní. Je jí nutno projet jen tam a zpět. Také jsme neopominuli se vyfotit na Hlavním nádraží v Amalíně, jak je možno vidět níže :-).

Slezský Rudolec nás vítá tak jako před rokem prakticky liduprázdným náměstím (vyjma cikánů u svého domu byli - tak jako loni - na stejném místě) a tak jsme si objeli zdevastovaný zámek a sedli jsme si před Zámeckou vinárnu, stejně zdevastovaný podnik. Nebo spíše objekt, který někdo chtěl zrekonstruovat, ale nepodařilo se.

Cyklostezka 6116 je naše další linka na mapě kterou budeme sledovat až do cíle naší cesty. Asfaltová cesta se pomalu mění na polní se zbytky asfaltu. Je to pozůstatek bývalé cesty která vedla z obce Pehřimovy do Slezských Rudoltic a na druhou stranu do Piskořova.

Proč vedla? Obec Pelhřimovy byla za 2.světové války naprosto přesně v centru bojů a leteckého bombardování a několikrát se přes něj fronta přelila tam a zpět. Po válce bylo rozhodnuto o likvidaci obce.

Hned vedle cesty po levé straně ve směru naší jízdy teče potok Trója který je zároveň hranicí mezi Českou a Polskou republikou. Za ním vidíme polskou část obce Pelhřimovy s názvem Pielgrzymowice. Je to ta část která po válce zůstala v Polsku a normálně funguje.

Na české straně zůstaly stát dva domy, nyní sloužící jako rekreační stavení a jsou ukryty v džungli zeleně. Ale největší zajímavost je kostel sv. Jiří. Zase v ukrytý v zeleni, pokud se na kole jede rychle, není problém jej minout. Tak hodně je schovaný v lese.

V současné době probíhá pokus o záchranu toho starého kostela. Je prakticky zrekonstruovaná střecha, ale osobně mám pochybnosti jak na takovém odlehlém místě se podaří kostel obnovit. Když se řekne konec světa, toto místo by se mělo každému ukázat. Veškeré údaje o místě a jeho historii i popis současné snahy zachovat gotický kostel z roku 1308 jsou na těchto stránkách.

Opouštíme toto místo a stoupáme na Piskořov. Zanedlouho míjíme v protisměru umístěnou značku "Pozor, silnice v havarijním stavu", budí to v nás úsměv, protože lesní cestu kombinovanou s tankodromem jako silnici opravdu nepovažujeme i kdyby měla být v havarijním stavu. Zanedlouho se povrch začíná blížit asfaltce a po vjezdu do obce Piskořov jsme zase v civilizaci. V Piskořově jsou domečky jako namalované, je vidět, že obyvatelé dbají na každou maličkost aby to bylo vše krasné a pěkné.

Jak je vidno, domy jsou v absolutním kontrastu s tím co jsme dnes mohli jinde vidět. I když je asi většina domů jako rekreační objekty, Piskořov je prostě Piskořov. Napadá mě... Spousta obcí v tomto kraji byla součástí Deutsches Reich, POZOR ne SUDET ale přímo Německého státu. Že by záleželo kolik Němců kde je a podle toho ten který dům a ta která obec vypadá?

Zbývá jen sjezd do Města Albrechtice a jsme na konci trasy.