Vzhůru na Ostrý, Kamenitý, Kozubovou a nakonec i Kozinec

 

25.6.2011 - našlapáno 17 km, nastoupáno 760 metrů

Košařiska Milíř - po modré značce - Ostrý salaš - po žluté značce - turistická chata Ostrý - po modré značce - rozcestí Pod Kalužným - rozcestí Kalužný - po červené značce - rozcestí Babí vrch - po žluté značce - turistická chata Kamenitý - rozcestí U Kamenitého - kaple Kozubová - turistická chata Kozubová - rozcestí Nad Milíkovem - rozcestí Milíkov - Košařiska Milíř - turistická chata Kozinec - Dr. Jan Egon Kozel - průkopník horské cyklistiky - testy horských bicyklů v Beskydech - pamětní deska

cesta na Ostrý

 

Je 9.34 hodin a teplota je 10 stupňů Jaromíra. Pro neznalé Foglarových Rychlých šípů to je totéž jako 10 stupňů Celsia. Stojíme na parkovišti v lokalitě Košařiska Milíř a vyrážíme prudce do kopce po modré značce na první turistický rozcestník který nás čeká a tím má být rozcestí Ostrý salaš.

Jsme na začátku trasy, během které chceme projít asi 17ti kilometrovou trasu a navštívit postupně tři významné turistické chaty této části Beskyd. První z nich je chata Ostrý ke které právě z údolí prudce stoupáme. Vycházíme z nadmořské výšky 525 metrů a chata na Ostrém je ve výšce 954 metrů.

Právě po příchodu na rozcestí Ostrý salaš, zjišťujeme že nadmořská výška na rozcestníku je zhruba o 100 výškových metrů špatně. Je na něm napsáno optimistických 825 metrů. Neradujte se, není to tak. Můj výškoměr ukazuje asi 730 metrů. K chatě na Ostrý budete stoupat ještě více než 240 výškových metrů !

 

Ostrý salaš  Ostrý salaš  Ostrý salaš  Ostrý salaš

 

Ale nechejme techniky a věnujme se pěknějším věcem. Na této planině je to NÁDHERNÉ. Vysoká tráva vlnící se pod poryvy větru, dech beroucí pohled do jablunkovského průsmyku - v té chvíli zrovna pod tmavými mraky a skrápěný prudkým deštěm. Nám naopak svítí sluníčko. Nádherné kontrasty.

Keře šípkových růží a pokroucené listnaté stromy. Mezi nimi cesta vedoucí zase výš a výš do hory mezi trávou. Jen tady chybí ty ovečky, když jsme na rozcestí pojmenovaném Ostrý salaš.

Z planiny zase vstupujeme do lesa kde se rozehraje koncert světel a stínů. Počasí se mění každou minutou. Chvíli vedro na prudkém slunci, pak kroupy a nakonec i déšť. Jsme ale vyzbrojeni pláštěnkami, nic nám nevadí a nakonec poté co dorazíme na chatu Ostrý zase svítí slunce.

 

Ostrý salaš  Ostrý salaš  cesta k chatě Ostrý  chata Ostrý

 

Přijímáme pohostinství chaty a objednáváme si čepovanou kofolu a také jídlo. Každý dle své chuti. Někteří halušky, já třeba guláš a s ním jsem naprosto spokojen a mohu doporučit. Byl výýýýbornýý. Chata působí pravým horským dojmem, včetně volně se pohybujícího se domácího psa a bodrými lidmi posilňujícími se na další cestu.

Při odchodu z chaty si všímáme, že na stěně visí na řetízcích sady nářadí na opravu bicyklů. Tak to se nám líbí. Opravdu skvělý nápad.

 

chata Ostrý    chata Ostrý    chata Ostrý    chata Ostrý

 

Sledujeme modrou značku a nyní již pohodovou cestou po vrstevnici kráčíme až k rozcestí U Kalužného. Zde si dáváme malinkou přestávečku a dále pokračujeme až na Kalužný. Toto místo je hodno svého jména, neboť čím více se blížíme k rozcestníku, tím větší počet kaluží a bláta obcházíme. Na samotném místě dokonce Lukáš začne urputně těžit bahno podle vzoru jednoho televizního seriálu.

 

U Kalužného       U Kalužného       Kalužný       Kalužný

 

Čeká nás opět změna barvy turistické značky. Jdeme dále po červené až na rozcestí Babí vrch. A tady opět změna. Pokračujeme po žluté značce. Za malou chvíli - protože jdeme z kopce - jsme nad turistickou chatou Kamenitý.

Již při pohledu shora na chatu je vidět, že toto místo bude opravdu zajímavé. Nádherné výhledy a celková "schovanost" chaty ve svahu v kontrastu s dostatkem místa na sezení a ležení v okolí chaty Kamenitý dělá z místa zřejmý skvost a zlatý turistický cíl.

 

chata Kamenitý     chata Kamenitý     chata Kamenitý     chata Kamenitý

 

Dáváme si kávičku a kocháme se příjemným prostředím a výhledem do údolí říčky Lomné, na horu Mionší a na pozadí vše korunují hraniční vrcholy Beskyd se Slovenskem.

Nutno ovšem podotknout, že počet turistů signalizuje, že toto místo má v oblibě asi spousta lidí. Panuje tu celkem čilý ruch a k vidění jsou i cyklisté z Polska. Ovšem i interiér chaty stojí za zmínku. Vše je strašně malinké a zejména výčep, kuchyně a WC jsou unikátní. Ovšem obsluha kmitá a tak jsme byli obsloužení velice rychle.

Ale vše příjemné jednou končí a nás čeká pokračování trasy dále po žluté značce směrem vzhůru na Kozubovou.

 

výhledy Kamenitý   výhledy Kamenitý   rozcestník   rozcestník

 

A když jsem napsal vzhůru, tak to opravdu vzhůru. Asi po 700 metrech terén prudce stoupá. Škrábeme se nahoru až nakonec před námi konečně vidíme kapli sv. Anny na Kozubové. Toto poutní místo slouží také jako rozhledna a klíče - jak čteme na ceduli na dveřích - je možno zapůjčit v nedaleké turistické chatě Kozubová. Ovšem výhled je možný jen východním směrem a i tady jsou vzrostlé stromy a tak kapli si kapli jen prohlížíme.

 

kaple Kozubová          kaple Kozubová          kaple Kozubová          rozcestník

 

A nyní se blíží nejhorší zážitek dnešního dne. Ještě malý kousek jdeme lesem a pak se před námi objeví ONA. ONA chata Kozubová. No název turistická chata Kozubová je vznešené slovo. Oplechovaná neútulná, nesourodá příšera, působící po předchozích malebných chatičkách jako děsné a hnusné monstrum. Jdeme se podívat i dovnitř, kupujeme turistickou známku a další občerstvení (ke cti je velice rychlá obsluha) a na zdi na obraze můžeme vidět jak vypadala původní chata než v roce 1973 vyhořela. Raději rychle pryč z tohoto místa. Abychom si nezkazili dojem z parádní tůry.

 

Kozubová   Kozubová   Kozubová   Kozubová

 

Teď nás čeká sestup po žluté a následně po modré značce až do Milíkova a tady ještě necelé dva kilometry po silnici k autu do místa kde jsme začínali trasu. Autobus kterým jsme měli v plánu jet nám totiž těsně ujel.

Výlet nám ale ještě nekončí.


 

Času máme ještě dost a tak chceme autem zajet na chatu Kozinec. Jednak je to blízko místa kde jsme šlapali dnešní trasu, jednak jsme tam nikdo nikdy nebyl a jednak tam mají turistickou známku. To je dost důvodů proto abychom tímto směrem vyrazili. Chata je tady.

V Oldřichovicích odbočujeme z hlavní silnice k chatě a po malé chvíli začne prudké stoupání. Překonáváme 237 výškových metrů (autem :-) ) a jsme u chaty. Opět jsme u prvorepublikové stavby zapadající architektonickým slohem do Beskyd. Po Kozubové je zase vše v pořádku !!!

Sice by chatička chtěla trošku opravit, z jedné stranu je oprýskaná a působí lehce zašlým dojmem. Okolí chaty má také nejlepší léta za sebou, ale zase na druhé straně vtipně vyřešené posezení pod úrovní terénu a krásně posekaný palouk vedle chaty, kde sedí skupina mladých přímo lákají k posezení.

Největší překvapení nás ale ještě čeká. Na zdi chaty objevujeme pamětní desku.

 

chata Kozinec                chata Kozinec                plaketa   

 

Po přečtení textu na pamětní desce nevím co si mám myslet. Je to žert, existoval nějaký Dr. Jan Egon Kozel ?? Je možné aby v roce 1947 řešil problematiku horských kol ??? Co to má znamenat ? Nikdy jsme o nikom takovém neslyšeli !! Plni otázek odjíždíme...

Večer googlím a nacházím následující informace.

Závěr ať si udělá každý sám... My měli nádherný výlet nabitý zážitky.


 

Kozel    Dr.Jan Egon Kozel

Narodil se 12.4.1898 v Ramzové v rodině učitele. Otec jej vedl k systematickému zájmu o přírodní vědy, takže s vyznamenáním absolvoval gymnasium v Jeseníku a poté Přírodovědnou fakultu UK v Praze. Přátelství s A.V. Fričem a E. Holubem pravděpodobně ovlivnilo jeho další osudy. Procestoval Austrálii, Novou Kaledonii a některé země jižní Ameriky. V roce 1938 po mnichovském diktátu opouští rozčarován ČSR, aby se usadil v Londýně. Za války vstupuje do služby v R.A.F. a dosahuje hodnosti štábního kapitána. Na podzim roku 1945 se vrací do Prahy a v zápětí je nucen v souvislosti se svým povoláním usadit se v Třinci. Spolu s Ing. Morcinkem a Dr. Josefem Szmekem zde staví první horské kolo o 9 převodech. Zkoušky převodových mechanismů probíhaly právě v hornatém okolí Třince. V poválečném období však jeho vynález naději na úspěch nemá. Po neúspěšných jednáních s firmou Laurin & Klement a nepříznivém politickém vývoji Dr. Kozel v prosinci 1947 definitivně opouští Československo a usadí se v U.S.A. Na jaře r. 1949 se ožení - bere si za manželku 23-letou Marii Lisu Modlinskou /později provdanou Bourgesovou - pozn. aut./, která je mu oporou až do jeho tragické smrti. V roce 1950 otevírá v Bozeman první továrnu na horská kola na světě. Avšak ani v Americe nemá se svým vynálezem úspěch. Již po dvou letech, tj. v roce 1952 je nucen továrnu zavřít a po zaplacení dluhů odchází do ústraní a experimentuje s koly o 18 převodech. Do poslední chvíle věří v úspěch své myšlenky a v okolí Bozeman testuje své vynálezy. 27. května 1955 je jeho tělo nalezeno na úpatí hory Goathead ve Skalistých horách. Umírá tak ve svých 57 letech, aby světu zanechal myšlenku, která se téměř po půlstoletí stává páteří nového průmyslového odvětví.

Zdroj: http://www.tandem-bike.cz/web/index.php?id_odk=22

 

Další podrobnější informace o Dr. Janu Egonu Kozlovi je možno číst i tady:

 

http://www.tandem-bike.cz/web/index.php?id_odk=22

http://www.kozel.tym.cz/dr_j_e_kozel.php

 


Data z trasy ke stažení
Profil trasy z HAC4 Trasa na Google Maps Trasa ve formátu *.kml Trasa ve formátu *.gpx Kompletní fotogalerie
Počet návštěv: